Suchá jehla - Techniky

Suchá jehla je umělecká grafická technika tisku z hloubky známá už v 17. století. Vyznačuje se měkkými liniemi, malebnými tóny ploch vytvořenými rytím grafické jehly do měkké kovové desky. Technika suché jehly je typ lineární rytiny, která však namísto rydel používá ocelovou jehlu na vyrývání do hladkého povrchu měděné, případně zinkové desky.

Název vznikl z toho, že se jedná o suchý proces bez použití kyseliny. Poprvé se tato technika objevila už v 15. století u anonyma zvaného Mistr Amsterdamského kabinetu, později Mistr rukopisu Wolfegger Hausbush. Významnější výsledky však touto technikou dosáhli Albrecht Dürer a Rembrant van Rijn.

I v pozdějším období se této technice věnoval značný počet umělců. Suchá jehla bývá nejčastěji zasazena v dřevěném držáku a při kresbě ji držíme jako tužku. Hloubka rýh, které takto vznikají v kovu je přímo úměrná tlaku vyvíjenému na jehlu a ostrosti jejího hrotu. Po obou stranách vrypu se současně vytlačuje kov v podobě mírného výstupku, tzv. grátku, který je typickým prvkem této techniky.

Při vybarvování rytin totiž zadržuje barvu na okrajích čar a často tak kreslí víc, než barva obsažená v prohlubinách. Vyrytá kresba potom vypadá měkce, bez ostrého ohraničení a dostává matný vzhled. Kresba se může udělat i diamantem vsazeným v dřevěné násadce. Opravy příliš tmavých častí rytiny se vykonávají škrabkou a hladítkem. Tisk suché jehly by měl vykonat autor sám.

Při této technice je možno zatíráním a nanášením barvy víc než při jiných technikách ovlivnit kvalitu výtisku. Grátek se při každém natírání barvy rychle snižuje a proto je možné vytvořit celkový náklad navíc přibližně 30 otisků. Galvanické poocelení desky může v malé míre pomoci ke zvýšení nákladu.

« Zpět na seznam technik

« Zobrazit díla techniky Suchá jehla